Historie

• Vznik obce

Obec Záblatí byla založena asi koncem 13. století. Ještě založením obce stával v místech dnešního mlýna klášter nebo zemská tvrz. K tomuto původnímu objektu patřil dvůr, který se nacházel v prostoru dnešní samoty Nosků.
Nový dřevěný mlýn byl přistavěn ke stávající kamenné budově, která pak sloužila mlynářům jako obytná část. Tato budova se zachovala do současnosti v původním zdivu a je tedy nejstarší budovou v obci. Nížinná oblast Třeboňska byla v dávných dobách velkým jezerem s močály a lesy,na východě lemovaná kopci kolem Novosedel (Kardašovořečická pahorkatina) a od budějovické pánve byla oddělena vyvýšeným pásmem, táhnoucím se kolem Lišova přes Vitín k Hornímu Bukovsku. Přebytky vod z této oblasti odvádí řeka Lužnice. Osidlování takto nehostinné krajiny probíhalo velmi pozvolna a započalo až v době stěhování národů v 5.- 6. století, kdy do Čech přicházejí z východu slovanské kmeny. Obyvatelstvo využívající k obživě zpočátku převážně lov a pastevectví se začíná zabývat primitivním zemědělství. Vhodné půdy pro pěstování plodin je nedostatek. Je třeba odvodnit bažiny a vykácet lesy. Rozvoj zemědělství zajišťuje lepší výživu obyvatelstva. Lidé se postupně usazují, staví pevnější příbytky a zakládají pole.
Jak uvádí Kosmas( + 1125 ), ovládá oblast dolní Lužnice kmen Doudlebů z chýnovského hradiště. Podle písemných pramenů zasahuje župa chýnovská na jihu až za Lomnici, Štěpánovice a Slověnice. Vznik Lomnice se datuje někam na konec 9. či na počátek 10. století, do doby, kdy ještě mocný rod Slavníkovců ovládal jižní a jihovýchodní Čechy a chránil své državy pomocí rozsáhlého pásma hradišť a pevností. Lomnice, ze tří stran obklopena neproniknutelnými močály, byla v této době téměř nedobytná. Roku 1382 povýšil král Václav IV. Lomnici na město. Důvodem byla lepší obrana před narůstajícím vlivem Vítkovců, ovládajících v té době již valnou část jížních Čech. Obyvatelé, kteří se v této oblasti usazovali, museli být houževnatí a vytrvalí, neboť osidlování této nehostinné krajiny trvalo celé generace. Původní obec Záblatí se rozkládala více na jih, podél cesty k samotě Jiráčků (Nosků) a zasahovala i do jihovýchodní části Záblatského rybníka. Na severní straně ohraničoval obec potok Stojčín, který přitékal od Drahotěšic kolem současného dvora Švamberka. Dále pokračoval v místech loviště Záblatského rybníka a dál přes Lůstky k řece Lužnici. Patrný byl ještě i za mého mládí. Často jsme si jako děti hrávali na zdejších lukách a dobře si vzpomínám, že původní koryto bylo stále ještě patrné.

• Středověk

Záblatí, stejně jako jiné obce, se v této době nachází z větší části v majetku zemanském. Obec přešla roku 1340 do majetku Zdeňka ze Lhoty. Ten podle archívních zápisů daroval bošileckému kostelu plat dvou kop grošů ze dvou poplatných lánů v obci a jednoho lánu svého. Rovněž kostelu lomnickému odvádí záblatštší platy a naturálie. Dvorec Zdeňka ze Lhoty, shodný s původním dvorem v místě samoty Nosků, měl 4 lány polí (lán nebyl v té době přesně vymezen a jeho výměra byla v rozmezí 50 – 80 strichů). Mimo ornou půdu patřilo ke dvoru mnoho dalších méně výnosných pozemků v podobě pastvin, bažin a lesů. Další zmínka o Záblatí je z českého archívu z let 1380 – 1394 a týká se listiny vyhlášené na lomnickém hradě roku 1389. Podle ní připadá po smrti vdovy po majiteli dvora v Záblatí Janu Špičkovi jedna kopa grošů z ročního důchodu králi. Dále se uvádí, že jmenovaný Špička vlastnil také dvůr v Přesece. Další zmínky o Záblatí jsou z let 1405 – 1408, kdy se Jan Žižka, v té době ještě neznámý vladyka, potýkal během dobývání Lomnice s Rožmberky. Své výpady vedl z Lužnice, Klece a Záblatí.
Roku 1430 přechází obec do majetku pánů ze Šternberka a je připojena k panství bechyňskému. Poté roku 1475 Zdeněk ze Štemberka začal na potoce Stojčíně budovat Záblatský rybník, který roku 1479 rozšířil.
Záblatským sousedům přidělil za zatopené grunty náhradní pozemky. Dále stanovil, že z každého výlovu dostanou záblatští džber menších ryb. Roku 1513 pak koupil obec se statkem a rybníkem Petr z Rožmberka.
Toto je asi poslední zmínka o dvoře v Záblatí. Petr z Rožmberka, za jehož vlády vznikalo mnoho rybníků, potřeboval pro své rozsáhlé plány i Záblatský rybník. Tento vladař pak udělil záblatským tzv. právo manské a osvobodil je od „odumrti". Tzn. , že vlastníci mohli volně rozhodovat o svých gruntech. Grunt však mohl být předán pouze jednomu dědici. Toto nařízení platilo až do roku 1868, kdy byla dělba gruntů povolena rakouským parlamentem za vlády Františka Josefa I.

• Zlatá stoka 

Roku 1510 začal Štěpánek Netolický se stavbou Zlaté stoky, která propojila většinu velkých rybníků v této oblasti. První zmínka o vodním příkopu, který přiváděl vodu z řeky Lužnice k Opavskému mlýnu, je z roku 1367. Tímto příkopem je míněn pozdější horní tok Zlaté stoky. Štěpánek Netolický pak roku 1518 tuto odbočku upravil a dále prodloužil až k Veselí. Ještě před vznikem Zlaté stoky byly rybníky Dvořiště, Záblatský a Bošilecký propojeny strouhou. Takto byla využita voda hlavně z velkého povodí Dvořiště. Původní strouha z Dvořiště do Záblatského rybníka vedla asi přes Ptačí Blato. Roku 1527 byl Záblatský rybník pod vedením Štěpánka Netolického opatřen kamenným tarasem.
Zlatá stoka vytéká z řeky Lužnice poblíž Chlumu u Třeboně a vrací do původního řečiště u Veselí. Je dlouhá 45 km. Stavba Zlaté stoky měla tehdy velký hospodářský význam. Z ní napájené rybníky se mohly po výlovu rychle naplnit vodou a některé ještě do příchodu mrazů znovu nasadit. Čekání na nejistou vodu z jarního tání odpadlo. Na Zlaté stoce se také začaly stavět mlýny. Stávalo jich na jejím toku i 18. Jak známo, mlýny byly za starých časů nositeli hospodářského pokrok, patřily mezi průkopníky techniky a byly i jakými si „informačními centry". Do mlýnů přicházeli lidé ze širokého okolí. Scházeli se v tzv. „šalandě", kam pocestní a krajánci (mlynářští tovaryši putující od mlýna ke mlýnu) přinášeli čerstvé zprávy z Čech i ze světa. V šalandách panských mlýnů se mnohdy čepovalo i pivo z vrchnostenských pivovarů. Na těchto setkáních se šířily nejenom zprávy a novinky ze světa, ale i moderní pracovní postupy a nové technické vymoženosti. Za vlády Rožmberků, zejména pak těch posledních, doznaly vesnice na Třeboňsku velkého rozvoje.
Jak vyplývá z archívu, je v Záblatí roku 1553 třináct usedlých. Z poloviny lánu odvádí záblatští vrchnosti 20 grošů a 3 denáry. Uvádějí se tato jména:Brož, Kuba, Martin, Šimek, Vondra, Jan Macků, Steklej, Kuba Jiráků, Zikeš, Havel, Jan Havel, Vávrů a Macek. Obec má právo na pastviště kolem Záblatského rybníka a když je pustý, mohou jeho část osívat nebo jinak využívat. Dále je uvedeno, že obec platí ke kostelu lomnickému.

• Záblatský mlýn

Záblatský mlýn založil Vilém z Rožmberka roku 1575 na podnět Jakuba Krčína. Pro stavbu bylo vybráno vhodné místo na Zlaté stoce, kde se nechal využít každý velký spád na vodní kola, a tím docílit co nejvyšší výkon. Výkon se později zvýšil stavbou vantroků a výměnou původních vodních kol na spodní vodu za kola z horním pohonem o průměru 4 metrů. Spád sloupce vody na Záblatském mlýně byl po této úpravě asi 5 m, a tím zřejmě největší ze všech mlýnů na Zlaté stoce. Mlýn stavěl mlynář a sekerník Matěj Nosek (sekerník bylo řemeslo, na které mohli po vyučení přejít pouze nejzručnější tesaři nebo truhláři, kteří dokázali pomocí sekery vyrobit přesně do sebe zapadající ozubená kola).
Ke mlýnu bylo vrchností přiděleno 14 okolních vesnic. Byly to Záblatí, Neplachov, Pelejovice, Mazelov, Ševětín, Drahotěšice, Kostelec, Bukovsko, Sedlíkovice, Dynín, Ponědraž, Vitín,Radonice a Smržov. Záblatí mělo tehdy 13 usedlých. Největší z vesnic byly Neplachov s 35 a Bukovsko s 47 usedlými.

• Záblatský rybník

V letech 1580 – 1582 byl Záblatský rybník rozšířen do dnešní podoby na 338 ha vodní plochy. Po té byl rybník přejmenován jeho stavitelem Jakubem Krčínem z Jelčan na Oplatil. Nové jméno se však neujalo. Při stavebních pracích byla hráz zesílena a osazena duby. Je možné, že některý velikán na hrázi tuto dobu ještě pamatuje. Rozšíření musela ustoupit vesnice Německá Lhota, rozkládající se jihozápadně od nynějšího dvora Lhoty. Ten vznikl právě na zbytcích pozemků zatopené vesnice, původně jako ovčín. Německá Lhota měla 8 gruntů. Podle zápisů byly 4 grunty vykoupeny a 4 usedlíci dostali jako náhradu grunty v Horní Stropnici. Na dalších přítocích do Záblatského rybníka ( Dubenský potok ) vybudoval Jakub Krčín další dva rybníky. Ptačí Blato, kde byla zřízena i bašta a rybník Krčín. Pod ním byl založen ještě třetí, menší rybník Stržka. Rybníky Blato a Krčín byly původně propojeny. Nyní vede po jejích hrázích silnice do Mazelova. Na hrázi Krčína byl Jakubu Krčínovi z Jelčan a Sedlčan za jeho zásluhy odhalen roku 1947 pomník.
První výlov rozšířeného Záblatského rybníka se konal za velké slávy a sešlosti panstva roku 1585. V knize Muž proti muži od J. Horejše se uvádí: „ Druhého dne za časného jitra rozjel se Rožmberský vladař se svými hosti do lesů u Záblatí.
Těšil se na štvanice a bystře prohlížel psy pánů Kuneše Dvořického a Růta Walovského".
Toho roku 3. listopadu strávil Vilém z Rožmberka noc na Záblatském mlýně. K tomuto účelu byla ve mlýně vyhrazena nejlepší místnost s vysokým klenutým stropem, připomínající kapli, často Rožmberky využívaná k přenocování. V této místnosti se od založení mlýna rodily všechny děti mlynářů. Jako poslední se 30. 4. 1934 zde narodil i autor této brožury. Po Vilémovi, který vládl domu Rožmberskému od roku 1551 až do své smrti 31. srpna 1592 a který zanechal po sobě dílo v největším rozmachu, a to jak po stránce hospodářské, politické i státnické, převzal vládu Petr Vok. Ten se roku 1580 oženil s Kateřinou z Ludanic. Tento šlechtic zabránil ještě před svou smrtí roku 1611 zpustošení našeho kraje oddíly Pasovských, které vyplatil. Na vyplacení použil stříbrného rožmberského pokladu. Petr Vok podporoval živnosti a všeobecné vzdělání. U lidu byl velmi oblíben. Bohužel zemřel, aniž by zanechal potomků, 6. září 1611. Rožmberkové se do jihočeské krajiny zapsali natrvalo. Jejich největším dílem jsou rybníky, které dokonale splynuly s krajinou a spoluvytváří tak dnes jednu z nejcennějších lokalit u nás. Dědici všech rožmberských statků se stal rod Švamberků.

• Třicetiletá válka

Slibný hospodářský rozvoj na Třeboňsku zle narušila třicetiletá válka, která právě ve svém začátku v letech 1618 –1622 zuřila v našem kraji. Na podzim roku 1618 přitáhlo císařské vojsko v čele s generálem Buquoyem k hradbám Jindřichova Hradce. Městská posádka však Buquoy odrazila a ten se musel stáhnout z dostřelu. Následujícího dne i přes nepřízeň počasí táhl se svými vojsky krajem na Kardašovu Řečici, dále na Dráchov, Veselí a Lomnici. Za drancujícím vojskem zůstává spoušť. U Lomnice Buquoy zastavuje, aby si vojáci odpočinuli. Zatím se přibližují české stavovské oddíly vedené hrabětem Thurnem. Ke střetu došlo u Smržova, když Buquoy ustupuje po hrázi Dvořiště k Lišovu. Během tohoto a mnoha dalších bojů, probíhajících v našem kraji po několik let, byly prakticky všechny vesnice kolem Lomnice a Veselí zničeny a vypáleny. Mnoho obyvatel uteklo na Moravu, kde bylo tou dobou klidněji. I naše obec zůstala pustá. Život se do Záblatí začal vracet až po roce 1625, kdy se vrátilo 6 starousedlých do čísel 1, 3, 5, 7, 9, 11. Do zbylých usedlostí se život navracel až po roku 1650. Z toho je patrné, jak se válečné rány jen velmi pozvolna zacelovaly. Značně poničená byla i Lomnice. Zůstalo stát pouze 8 domů a přežilo 16 lidí. Císařskému vojsku se nejdéle dokázala bránit Třeboň. A to od svého obležení roku 1620 až do 2. března 1622, kdy se obránci pro nedostatek potravin vzdali. Třeboň se tak udržela ještě dva roky po ztrátě samostatnosti českého národa po bitvě na Bílé hoře roku 1620. Před třicetiletou válkou mělo třeboňské panství 1591 usedlých. Po válce pouhých 160. Kromě Záblatí se v roce 1625 vrátilo 8 rodin do Neplachova. Tyto dvě obce přečkaly válečné pohromy nejlépe. Ostatní obce našeho kraje zůstaly po dlouhá léta pusté.Třeboňské panství si ponechal pro členy své rodiny sám císař Ferdinand II. Následky válečných let byly nedozírné. K tomu byli navrátilci zatíženi většími daněmi a hlavně robotami než za Rožmberků a Švamberků. Mnozí tak své domovy kvůli těmto neúnosným podmínkám museli znovu opustit. Na robotu chodili záblatští do dvora Lhoty a Švamberka, který vznikl v místě bývalé vsi Stojčína, zaniklé během třicetileté války. Po této válce se v Záblatí vyskytují tato jména :Kolář, Kužel, Brož, Matez, Klouda, Čečka, Vondráček, Macek, Kouba, Zíka, Steklý, Šimek a Vondruška. Některá z těchto jmen se po chalupách užívají dodnes. Do současnosti se udržela jména Šimek, Vondruška a Čečka. Rod Šimků je pak podle pramenů, které jsem získal, nejstarší v Záblatí. Toto jméno se objevovalo dříve i na číslech 11, 12, 20. Ve mlýně se mlynáři často střídali, a to až do roku 1670, kdy do Záblatí přišel mlynář Tobiáš Charvát. To již vládli na Třeboňsku Schwarzenberkové, sídlící již na Hluboké, kteří převzali panství v roce 1660. Rod Charvátů, původem ze Slavonic, si mlýn pronajímal až do roku 1759, kdy jej od Schwarzenberků odkoupil.
Roku 1751 došlo k reorganizaci krajů. Kraj Bechyňský, kam Záblatí patřilo, byl zrušen a nahrazen kraji Budějovickým a Táborským. V letech 1771 –1773 dolehly na kraj kvůli neúrodě bída a hlad. Snad ještě větší než za třicetileté války. V Čechách zemřelo asi 10% z celkového počtu obyvatelstva a tato neutěšená situace vyvrcholila v roce 1775 selskými bouřemi. Pod tlakem těchto událostí vydává Marie Terezie patent o omezení roboty. Přesto se život na vesnici zlepšil až za vlády Josefa II, který roku 1781 nevolnictví zrušil.

• Novověk

Každá vesnice ve svém čele rychtáře, jmenovaného do svého úřadu vrchností. Záblatská rychta byla v hospodě u Zíků č. 20 (Hanzlíků). Rychtářské právo bylo uloženo na lomnické radnici a lomnický pivovar dodával pivo.
K Záblatí patří v této době Lhotecký dvůr s poklasnicí s čísly popisnými 25 a 26. Mlýn měl ve starších dobách také dvě čísla 23 a 24 a patřilo k němu celé území tzv. ostrova. Za celoláníka se mohl počítat starousedlík, který vlastnil 55 –80 strichů. Záblatští starousedlíci platili desátky k několika kostelům v okolí. Farnost lomnická s filiálními kostely ve Slověnicích a Novosedlech čítala roku 1671 asi 1600 duší a roku 1725 již kolem 2200 duší. V roce 1725 patří lomnická farnost pod vikariát vltavotýnský, kam rovněž spadaly i následující kostely:Albrechtice, Bechyně (děkanství), Bernartice, Bošilec s filiálním kostelem v Dolním Bukovsku, Horní Bukovsko, Dírná, Dráchov, Hamr, Bílá Hůrka, Modrá Hůrka, Chrášťany, Lomnice s filiálními kostely ve Slověnicích a Novosedlech, Milevsko, Planá, Purkarec, Soběslav, (děkanství), Ševětín, Tábor (děkanství), Tučapy, Týn nad Vltavou (děkanství) a Veselí nad Lužnicí.
Po roce 1770 se začíná s přesnou evidencí obyvatelstva pro vojenské účely. Roku 1811 byla uzákoněna vojenská služba na 14 let a od roku 1845 pak snížena na 7 let. Pravidelná školní docházka pro děti od 6 do 12 let byla zavedena roku 1774. V prvních letech probíhá vyučování v provizorních podmínkách, např. u některých sousedů. V roce 1841 se postavila v obci škola a kaplička. Při příležitosti vysvěcení kapličky se uskutečnily velké oslavy. Celá vesnice uklízela. Vyspravila se cesta přes ves, chalupy byly vybíleny, uklidila se náves i dvory. Již v sobotu se začali sjíždět kramáři a perníkáři. V něděli ráno již celá ves voněla koláči. Po nakrmení dobytka se všichni ustrojili do svátečních šatů a krojů a celé rodiny šly společně ke kapličce Postupně pak přicházeli a přijížděli lidé z okolních vesnic. Brzy byla náves přeplněna. Přišli i flašinetáři a žebráci. Sedláci přijíždějící s potahy proto zajížděli do některých větších dvorů, aby koně měli klid a nepřekáželi na návsi. Někteří zástupci obce šli zatím naproti knězi až k faře. Na kraji obce na kněze čekali žáci s učitelem a společně jej doprovodili ke kapličce. Na uvítanou mu vyzváněli ještě ve staré zvoničce, kde byl zvon umístěn na dvou silných kůlech. Když farář vystoupil z košatiny, uvítal jej rychtář.
Před Šimků i na ostatních příjezdových cestách do vsi vítali příchozí šumaři. Na návsi zpívali a texty k písním prodávali pouťoví zpěváci. Počasí oslavám přálo. Přijeli také měštané z Lomnice v čele s panem vrchním a dostavil se i zástupce knížete Schwarzenberka. Po vysvěcení kapličky sloužil farář slavnostní mši svatou, kterou doprovázeli zpěvem nejlepší zpěváci z kraje. Ze Záblatí Pavlečka č. 18, Topka ze Lhoty a Karták s Veselým z Lomnice. Pak byly ještě vysvěceny školní místnosti. Po splnění všech obřadů odešli všichni hodnostáři na rychtu č.20, kde je hudba, jejíž součástí byly u dudy. Veselice trvala až do ranních hodin.

Důležitým přelomem pro život na vesnici je zrušení roboty r. 1848. Selský lid si konečně oddechl a může se věnovat práci na svých gruntech. Dle výkazu okresního hejtmanství v Jindřichově Hradci z 25. 9. 1850, má Záblatí katastrální výměru 1789 jiter, 60 sáhů asi i s rybníkem a 247 obyvatel (Mazelov 1488 jiter, 800 sáhů a 372 obyvatel). Okresní hejtmanství se dělilo na jednotlivé soudní okresy. Do soudního okresu Lomnice patřily: Dynín, Drahotěšice, Radonice, Frahelž, Klec, Kolenec, Lhota dvory Šaloun, Lhota a Švamberk, Lužnice, Mazelov, Mláka, Neplachov, Novosedly, Ponědrž, Ponědrážko, Přeseka, Smržov, Ševětín, Vitín, Val a Záblatí. Soudní okres měl celkem 10 260 obyvatel. V Záblatí byli zvoleni tito obecní starší: Tomáš Zíka, Tomáš Jindra, Tomáš Čečka a Jakub Vondružka. Rokun 1869 je uzákoněna pravidelní školní docházka pro děti do 6 do 14 let. 28. 7. roku 1864 byla záblatským starousedlíkům v č. 1, 2, 7, 8, 10, 11, 12, 13, 15, 17, 18, 19, 20, 21 a 31 potvrzena stará práva o využívání části rybníka v rozsahu 309 jiter, pokud byl pustý. Jednalo se o setí obilí, sečení trávy a pastvu. Tato událost byla stvrzena na lomnické radnici za účasti ředitele Třeboňského panství Václava Horáka a záblatských starousedlíků. Z č. 1 Jan Kolář, z č. 2 Matěj Roubík, z č. 7 Jan Zíka, z č. 8 Jan Jakeš, z č. 10 Josef Sýkora, z č. 11 Václav Šimek, z č. 12 Jan Dvořák, z č. 13 Tomáš Čečka, z č. 18 Jan Pavlečka, z č. 20 Václav Zíka, z č. 21 Tomáš Vondruška, z č. 31 Vojtěch Kotnauer.
Ve mlýně již melou Valentové. Poslední Charvát Jan, neměl syna a tak se do mlýna v roce 1856 přiženil Jan Valenta, syn hostinského a starosty ze Suchdola.